Zimní olympiáda nebo jarní harašení? :-)
Asi 10 °C, azuro a v dáli zasněžené vrcholky hor, toť panorama Vancouveru, které nás přivítalo. Z letiště do centra Vancouveru vede moderní vlak, který se jmenuje stylově Canada Line. Do centra nás dostal za cca 20 min jízdy. Tento přesun však nebyl poslední, teprve teď začínalo to pravé dobrodružství. S mapou formátu A5 zobrazující Vancouver z hodně stručného pohledu a adresou akreditačního centra jsme se vydali na úplně druhou stranu Vancouveru než bylo letiště. Kombinace přesunu po svých a využití MHD nám nabídlo jeden velký zážitek. Byli jsme osloveni zajimavým individuem, který se tvářil jako moderní homelesák s batohem na zádech v němž měl krom jiného kanadskou vlajku a bibli. Zaujala ho naše čeština zeptal se odkud jsme a poprosil nás, jestli bychom mu vlajku podepsali. Prý je jediný ve Vancouveru, který podpisy lidí ze všech koutů světa běhěm olympiády sbírá. Měl jsem podezření, aby nechtěl odlákat naši pozornost a něco nám ukrást, ale podezření nebylo na místě. Podepsali jsme se na vlajku podloženou biblí a John Edward zvaný Sandwich man, jak nám sdělil byl spokojen a dokonce nám zastavil autobus, ktérý nás dopravil až do akreditačního centra :-)
To myslíte vážně?
Akreditační centrum mě ničím po zkušenostech z olympiády z Athén a Torina nepřekvapilo. Snad jen nedostatkem oblečení našich velikostí. Nejdřív nám nabídli oběma velikosti kalhot takové, že bychom se do nich vešli s Danuš oba i s kuframa. Samozřejmě jsme se nedali a začali naléhat, že neletíme přes půl zeměkoule, abychom vyfasovali uniformy, které z nás spadnou. Hrozně se omlouvali, že ví, ale že jsme asi čtyřicetitísící dobrovolníci, ale že s tím nemohou nic dělat. Přesvědčili jsme je, že určitě ještě něco udělat můžou ;-). Nakonec vytáhli železné zásoby pro opravdové extrémy, což jsme byli :-D
Jak se dostaneme do horského Whistleru?
Moje otázka překvapila staršího dobrovolníka působícího v akreditačním centru. Představa dalšího šíleného cestování, které nám vylíčil, nás doslovo ubíjela, byli jsme vážně už docela hotoví, a to jako jo ... Naštěstí byli venku informovanější dobrovolnící a ukázali nám autobus, který byl určen přímo pro nás. Ten nás zavezl do hlavního olympijského dopravního uzlu, kde jsme měli přestoupit na autobus, který nás měl zavést po dálnici 99 zvané Sea to Sky Corridor přímo do Whistler Village. Hups ujel nám o pět minut, další jel až za hodinu. Už nám to bylo fakt jedno, asi 6 hodin jsme nejedli, tak jsme čas využili na sandwich ze Subwaye. Čekali nás pak už "jen" 2 hodiny jízdy, které uběhly jak voda, jelikož jsme únavou padli do sedaček jak zabití a cestu prospali.
Třešnička na konec, jak to má být;-)
Jak rádi jsme ve Whistleru v 9 hodin večer kanadskýho času viděli Dona, který nás odvedl do super apartmánu, který je situován uprostřed Whistler Village asi 100 metrů od náměstí, kde budou probíhat medailové ceremoniály.
Teda, závidím vám! Kdybych tenhle rok nedělal bakalářku, tak bych jel určitě taky... Tak si to tam užívejte a já se budu těšit na další reporty :-) Zdraví Profesor
OdpovědětVymazatNo a já vám zavidím taky :-))) Přiznám se, že kdyby by zas jela nějaká banda a oslovila mě tak bych asi určitě vyhecoval a jel bych také. Když se mě teď mí známí ptají proč jsem nejel i tentokráte, tak je fakt, že nemám jasnou odpověď. Všechno to jsou jen výmluvy. A ty Kuty a Danuš jste je něměli a moc vám to přeju!! Věřím, že si to užijete.
OdpovědětVymazatZkus prosím popsat rozdíly mezi olympiádou v Turínu a Vancouveru. Díky
Sawaddee KolinC