Parádní závěr olympiády!

Churasův finiš a skvělé 5. místo v posledním závodě kombiňáků podtrhl celé naše působení na olympiádě. Právě teď sedíme v autobuse do Seattlu, který je k mému velkému překvapení vybaven WiFi připojením, chystáme se k napsání posledního článku z "akce" a vzpomínáme na včerejšek.

Jako bychom zase stáli pod můstkem, napjatě čekali na Pavlův skok a přemlouvali v duchu jury ať už mu konečně dají zelenou. Vrací se nám ten pocit úlevy a nadšení, když Churas dolítl na panující podmínky do velice slušné vzdálenosti. Vybavuji si, jak jsme po skoku debatovali v press centru s panem Čapkem z ČT o možném výsledku. Jako velcí fanouškové kombinace jsme s Danuš Pavlovi věřili, že to do své vysněné šestky dotáhne. Běžeckou část jsme sledovali z tratě a teď si uvědomujeme, že jsme pro samé nadšení ze závodu neudělali ani jednu fotku. :-) Poprosíme Dona, on nám určitě nějakou rád pošle. Tak krásně se totiž dívalo na taktický boj velké skupiny, jejíž součástí byl i Churas. Tak radostně naše české srdíčko plesalo, když jsme z dálky sledovali Pavlův spurt na stadionu. Tak rádi jsme byli u toho!

Večer jsme se ještě sešli v baru s našimi manažery, Donem a několika kamarády kvůli "zhodnocení" olympiády a oslavení Churasova úspěchu. Však to znáte ... :-)

S našimi manažery při posledním závodu.


Místo závodění servisákem :-/


Poslední pohled na skokanský areál.


Děkujeme všem, kteří s námi sdíleli naše zážitky a nadšení z olympiády. Už se tešíme, až se někde potkáme! ;-) Drazí a milí, odcházíme ze scény ... :-)


My o nich a oni o nás - část 2.
http://www.life.com/image/96698670/in-gallery/39892/vancouver-olympics-the-fans

Kdo z vás to čekal? My tedy rozhodně ne!

Tak dnešní den se Čechům opravdu povedl. Bylo nám ctí být u jednoho z dnešních medailových úspěchů osobně! ;-) Kdo z vás čekal takovýto úspěch české štafety? Troufáme si říct, že nikdo. Ani já, ani Dana, ani trenér dokonce ani pan Čapek a další komentátoři ČT. Všichni jsme se shodli na tom, že kolem 6. místa by to mohl být úspěch.

Štafeta pro nás s Danuš začala docela nevinně. Přisli jsme z kombiňáckého tréninku a bylo nám řečeno, že jeden z nás musí zůstat hlídat "help desk" v press centru. Kupodivu nám to bylo oběma relativně jedno a přistupovali jsme k závodu docela lhostejně. Nakonec jsme se tak nějak teda dohodli, že na tratě půjdu já ... Dobře zajetý úsek od Martina Jakše, fantastická část Lukáše Bauera a jaké bylo pro mě obrovské překvapení, když i ve 3. kole se Jirka M. držel v trojici nejlepších! Měl jsem tep jako kdybych na lyžích byl sám a utíkal jsem do cíle. Odtud jsem sledoval parádně takticky finiš v podání Martina Koukala. Bylo mi trochu líto Danuš. Ona se však nedala a na květinový ceremoniál doběhla. Nechala se vystřídat dobrovolníkem, kterému bylo oproti nám lhostejné vyhlášení na běžeckém stadionu! ;-)

HOŠI DĚKUJEM!!!

V tomto okamžiku už jsem začal věřit, že by to mohlo vyjít - 3. a poslední kolo Jirky Magála.


A je to doma!


Na tiskovce ...


Sehnat lístky na medailové vyhlášení bylo mnohem složitější než minule, ale nás to nezastavilo! :-)


Příprava na ceremoniál ...


Ready for medal ceremony!


Vyhlášení a předávání medailí.



Můžete si myslet, že všechny kytky co sportovci dostanou, jsou stejné. Ale omyl, tahle je od Lukáše! ;-)


Takhle jsme kluky potkali náhodou u olympijských kruhů asi 45 min. po vyhlášení.


Trénink našeho bobařského týmu z Mexika. :-) Mexikánci totiž nemají na OH svůj vlastní bobařský tým, tak jsme se rozhodli je zastoupit. :-D Nechali jsme se totiž předevčírem inspirovat jamajským.


Dobrou noc od olympijských kruhů! Za pár hodin vstáváme na naši poslední olympijskou směnu.

Chytni rytmus kupředu, cíl už máme v dohledu ...

Dneska začneme netradičně večerní příhodou ze včerejška (pondělí 24.2.2010). Sešli jsme se s kámošema volunteerama, že zajdeme někde posedět. Melanie přišla s tím, že musíme navštívit jamajský olympijský dům, protože tam má být jeden z bývalých jamajských bobistů Devon, podle kterých byl natočen film Kokosy na sněhu. Tuto příležitost jsme si samozřejmě nechtěli nechat ujít a i přes nepravděpodobnost setkání s Devonem jsme tam vyrazili. Sekuriťáci u vstupu nám řekli, že má dorazit. S tím, že s ním máme domluvenou schůzku jsme se dostali dovnitř - samozřejmě jsme žádnou schůzku domluvenou neměli. Netrvalo dlouho a Devon se objevil s tím, že ho někdo hledal, tak jsme na něj zamávali. Přes nevěřícný pohled se k nám vydal. K překvapení nás všech jsme s ním skvěle pokecali. :-) Dělá teď šéfa jamajské bobové federace. Devona rozesmál překlad názvu filmu do češtiny, v originále se film totiž jmenuje "Cool running" - Skvělý běh. Několik věcí nás ale na jinak velice příjemném setkání zklamalo. Sankovo líbání vejce, nácvik jízdy bobistů ve vaně nebo zavření sportovců do mrazáku se prý vůbec nikdy nestalo. :-( :-) Prý když se ho na to ptají děti a on jim řekne, že to není pravda, tak se většinou rozbrečí ... My jsme to ustáli! :-)

Pokřik před startem bobů ale pravdivý byl :-)


Závod družstev kombiňáků
Kdo jste koukali dneska na závod kombiňáků, určitě jste nemohli litovat. Hlavně bežecká část byla neuvěřitelně napínavá. Já jsem všechno pozoroval z věže za cílovou lajnou a Dana z tratě. Souboj Amíků a Rakušáků byl vyrovnaný až do konce. Osobně jsem přál zlato více Amíkům, ale finiš Mario Stechera asi opravdu nešel překonat a on tak vybojoval po Torinu 2006 pro Rakousko opět zlatou medaili.


Po závodě jsme si s Danou rozšířili naši sbírku "zlatých borců" :-) Poznáte Jasona Lamy Chapieuxe?


A ještě přídáváme fotku českého kombiňáckého servistýmu. ;-)

Sjezdovky ve Whistleru jsou prý nejlepší v severozápadní Americe

To jsme slyšeli od začátku olympiády z úst mnoha Kanaďanů i turistů. Vždycky jsme si chtěli zalyžovat v takovémto krásném středisku. Doposud naším největším navštíveným lyžařským centrem byl rakouský Hochkar nebo Kaprun. Vlastníci sjezdovek a půjčovny lyží ale těžce těží z turistického ruchu a nasadili pro "olympijskou" sezónu nehorázné ceny. Posuďte sami, 95 CAD za denní permanentku a 50 CAD za lyžařský set. Taky se Vám protočili panenky? :-)

Ale jak se u nás říká: "Líná huba, holý neštěstí...". Nezvdali jsme to a začali zjišťovat. Musí tady být přece nějaká obklika. :-) Přes pana Čapka jsme se dozvěděli, že media mají na sjezdovku přístup zdarma. Dostanou permanentku proti akreditaci. Musí ale říct, že tam jedou pracovat. Zaplesalo nám srdíčko. :-) Škoda ale byla, že jsme zjistili, že máme s panem Čapkem stejný den volna. Smůla, hmmmm. :-/ Víte, ale kdo ještě patří do medií? Fotografové! A těch známe momentálně ve Whistleru opravdu hodně. :-) S Donovou pomocí se nám podařilo dostat k těm, kteří mají permanentky a k jejich smůle museli dneska pracovat. :-) K našemu velkému překvapení jsme měli v Media Centru i lyže zdarma. Čekali jsme, že budeme mít "jen" 50 % slevu. Hustý, co?

Díky tomu všemu snažení jsme dnes prožili báječnou a slunnou neděli na těch nejúžasnějších sjezdovkách s tím nepředstavitelně krásným pohledem na hory. Lyžovali jsme zhruba v 3000 metrech na perfektně upravených sjezdovkách. Dost psaní a hurá na fotky. ;-)

Nejdříve jsme lyžovali na hoře Whistler.


V dáli známý kanadský vrchol Black Tusk.


Originál Inukshuka, podle kterého vzniklo logo olympijských her.


Pohled na Whistler Village z Whistler Peak.


Danuš v akci :-)


Z Whistler Peak vede přes údolí na vedlejší vrchol Blackcomb lanovka zvaná Peak2Peak ve výšce 437 metrů.


My na vrcholu Blackcomb a v pozadí krásné hory.


Azuro v podání Kanady.


Kanadský lavinový záchranář :-)


Jak jsme málem dostali "přes pusu" ...
Nelekejte se, bylo to nedorozumění. :-) Po cestě ze sjezdovky jsme koukali na jednu z mnoha venkovních obrazovek, kde právě probíhal závod na 1500m v rychlobruslení. Přisli jsme zrovna, když Martina byla 3. a probíhala poslední jízda. Kanaďanka však své vysoké tempo nevydržela a kanadský hlouček vykřikl hluboké "aaaaachhhh" načeš my dva hlasité a radostné "yeeeeeeeeeesssss". Vyčítavé a naštavané kanadské pohledy jsme odvrátli v přátelské větou: "Sorry, but we are from Czech Republic".

Simon Ammann a ti ostatní :-)

Na den jsme se odmlčeli, protože nebylo celkem o čem psát. Páteční kvalifikace skokanů proběhla bez většího překvapení. "Přezouvák" žen byl pěkný závod, který jsme si taky užili.

A teď k tomu důležitému :-) Dnešní závod skokanů byl fantastický a měl báječnou atmosféru. Užili jsme si jej s Danuš z nových pozicí. Já byl na bubnu a Danuš sledovala skoky a samozřejmě hlídala fotografy z meze vedle můstků. Výsledek závodu se může zdát nudný, ale samotný závod rozhodně nudný nebyl! Vítr se točil, krátké a nepodařené skoky střídaly lety kolem hranice 140 m.
Jeden skokan však vyčníval nade všemi, Simon Ammann. Jeho lety byly z mého pohledu o metr vyšší, o třídu krásnější a o pěkný kus delší než skoky všech ostatních. Vše bylo na jeho straně. Počasí, diváci, média, ti všichni mu to přáli. Jediní zklamaní byli rakušáci :-) Dobře jim tak!;-) A pak ještě jedna věc, která se dnes na můstku opravu povedla, a to Tondovi. Obrovsky gratulujeme k parádnímu 7. místu, a jak říká Tonda na idnes.cz, je to obrovské osobní vítežství. Následující fotky ukazují atmosféru závodu - krásné počasí a spousta burácejících diváků. Nemáme fotku ze stupňů vítězů, nechtělo se nám utíkat dolů. Seděli jsme na schodech dopadu, koukali dolů na sportovce a jejich fanoušky a nasávali plnými doušky atmosféru. Velký dík ještě patří našim, kteří nás z domu informovali o aktuálním dění a výsledcích. Kromě letů jsme totiž neměli žádné další informace o pořadí. :-)

Foťáky připraveny na skoky pod hranou můstku. Fofografové je ovládali pomocí dálkových ovladačů.


Takhle jsem koukal na skoky. Na fotce je pouze předskokan. Neměl jsem nervy fotit závodníky, jelikož to máme zakázané a všude byly samé kamery.


Takovýto výhled měla na závod Danuš.


Někdo dneska měl a někdo neměl. Tak to v tomhle sportu ale bývá :-)


Vyhlášení výsledků "shora".


Kterak Simon Ammann přeletěl při zlatém skoku můj stín ;-)

(Thanks Don!)

Jak si došlápli na Bauera
Právě sledujeme v televizi záznam závodu, kde všichni doufali, že to pro Lukáše dopadne mnohem líp. 7. místo je krásné, ale všichni víme, že to mohlo být lepší, že to mohlo opět zacinkat. Všechno nám teď zapadá, naše postřehy z trati, kde jsme viděli, že jízda některých závodníků byla hodně nečistá. Povídání s panem Čapkem, který za námi v press centru po závodě přisel s tím, že Lukáš reportérům říkal, že mu někdo přišlápl lyži. Když teď vidíme v televizi, jak na jednom záběru Lukáš vede skupinku pronásledovatelů a na dalším už je poslední, napadá nás, bylo to předem promyšlené? Věděl dotyčný "záškodník", že daný úsek tratě není pokryt kamerou ani sledován diváky či fotografy? To už nechme na jeho svědomí a držme Lukášovi palce na 50 km klasicky. Sice už nebudeme u toho, ale rádi zafandíme s někým v Novým Městě ;-) Přátelé a kamarádi, toto je výzva! ;-)

Tahle fotka vznikla po sprintech. Kdo myslíte, že ve finiši vyhrál? Thomas z Kanady, Dana nebo já?:-) Prý samozřejmě Danuš! :-D


Náš fototým z "apartmánu" ;-)


A na konec fotka, která obletěla svět :-) Don ji omylem poslal editorům do redakce a ti ji zveřejnili k dispozici agenturám. Roztomilá fanynka, že? ;-)

Slunné odpoledne

Dnes byl vcelku poklidný den. V práci jsme začali až v deset. Vrhli jsme se na můstky, na trénink skokanů. Velký můstek je už otevřen, ale úpravy okolo stále trvají. Sluníčko svítilo a hřálo.


Jirka byl při dojezdu a já jsem hlídala fotografy na schodech. Dnes jich tam moc nebylo, všichni se soustředili na biatlon. Každopádně se kolem mě vystřídalo několik zajímavých lidí z řad dobrovolníků, o kterých bych vám ráda napsala.
Setkala jsem se s mužem, jehož manželka emigrovala v roce 1969 se svými rodiči do Kanady. Teď již spolu mají děti. Na moji otázku, zda děti mluví česky se začal velmi smát. "Nemluví, naopak - zakazují mé ženě tímto jazykem mluvit." Povídal mi o své návštěvě v Praze, kterou má velmi rád. Ale naposled co tam byl ho velmi zklamal Starbuck, který se vyjímá naproti Orloji.
Následně jsem potkala Zaca, který se narodil v Bulharsku a v 18 letech se odstěhoval do Kanady, kde se seznámil se svojí stávající ženou a má s ní dvě dcery (14 a 18 let). Nyní žije v Calgary. Povídal mi o své mamince, která zůstala v Evropě se svými známými, mateřským jazykem a zvyky. Dvakrát zkoušela žít se svým synem a jeho rodinou v Kanadě, ale pokaždé se po roce odstěhovala.

Přijde nám velmi zajímavé poslouchat osudy lidí. Kam je ať už cestování nebo kdysi i válka odvlála. A že jich není málo! Setkáváme se s nimi denně.

Koho vám člověk v zelené čepici připomíná?



Bruce Willise? Správně! Nám, totiž taky!
Je to speaker z olympijského stadionu Rob, s kterým jsme se seznámili a dost často se s ním bavíme. Je to super chlap, díky kterému jsme byli na vyhlášení bronzové medaile Lukáše Bauera až u pódia.

Tak nás dneska přesunuli...

... a to hned ve dvou případech. Žádné přesunutí však nebylo naštěstí bolestivé :-) Prvním přesunutím byla změna ze středního můstku na velký. Od včerejška totiž probíhá trénink na velkém můstku. Pro dobrovolníky a pořadatele starající se o areál byl přesun mnohem náročnější, protože museli předělat kompletně systém oplocení pro diváky, vyvýšenou věž pro kamery a ohrazení kolem dopadu. Náše změna spočívala pouze v tom, že jsme se museli přesunout o 100 m vedle:-) Celý trénink jsem si náramně užil (Danuš byla na kvalifikaci sprinterů). Svítilo sluníčko, já seděl na rampě a koukal na skoky. Nemělo to chybu. Druhý přesun byl ještě příjemnější. Týkal se běžěckého lyžování. Běhěm Bauerovy bronzové patnáctky jsme s Danuš pracovali na trati. Při dnešním sprintu jsme však byli k našemu velkému nadšení přesunuti do cíle.

Celý den svítilo sluníčko, tady je malá ochutnávka z můstků a z areálu;-)



Tenhle týpek zastavuje auta, když přecházíme silnici v areálu. I přesto, že se může zdát, že jeho práce je nudná, on si ji docela užívá a nechal se moc rád vyfotit.


Sprinty
Jak už jsme psali výše, tak závod ve sprintu jsme si užili pro nás z netradiční pozice. Bylo nesmírně zábávné a vzrušující sledovat poslední metry závodu z prostoru za cílovou rovinkou k závodníkum čelem a k "lesu" zády:-)


A že nekecáme, tak tady je důkaz z akce od Danuš;-)


Tady je ještě fotka našich "oveček" hladových po fotkách závodníků v cíli.


Když jsme viděli finišovat zraněnou Petru Majdič, která spadla při tréninku ze srázu, přáli jsme jí bronz skoro jako Lukášovi. I o tomhle je olympiáda, jít za svým cílem a snem. I když pohled na omdlévající Petru Majdič, která se Daně po finálové jizdě složila téměř k nohám nebyl nijak příjemný. Jak rádi jsme jí viděli na květinovém ceremoniálu, kam dokulhala s pomocí člena svého týmu. Pohled na sportovce, který před chvílí vypustil skoro do slova na trati svoji duši v pozadí s olympijskými kruhy, byl velmi emotivním zážitkem.



Kde se vzal na můstku Hašek?
To jenom komentátoři na můstku neumí vyslovovat některá evropská jména. Tonda Hájek je pro ně "Hašek", Pavel Churavý je jejich slovy "Čuravý", Andreas Kuettel zní skoro jako "Kutal" :-D V autobuse se nás pak jeden divák ptal, jestli "Čára" je ze Slovenska nebo Česka. Chvíli nám trvalo, než jsme zjistili, že myslí hokejistu Zdenu Cháru :-)

Večerní procházka po Whistleru okořeněná rockovým koncertem
Whistler běhěm olympiády opravdu žije. Takhle vypadalo jedno z místních náměstí, kde vystupovala američany velice oblíbená skupina Barenaked Ladies. Muzika se líbila i nám, plánuji si ji stáhnout:-)


A ještě jedna společná u nasvětleného Inukshuka.


P.S. právě skončil hokej, na který jste si museli případně přivstat :-P Vyhráli jsme 3:1 pro ty, co čtou náš blog dřív než noviny :-D