Jirka byl při dojezdu a já jsem hlídala fotografy na schodech. Dnes jich tam moc nebylo, všichni se soustředili na biatlon. Každopádně se kolem mě vystřídalo několik zajímavých lidí z řad dobrovolníků, o kterých bych vám ráda napsala.
Setkala jsem se s mužem, jehož manželka emigrovala v roce 1969 se svými rodiči do Kanady. Teď již spolu mají děti. Na moji otázku, zda děti mluví česky se začal velmi smát. "Nemluví, naopak - zakazují mé ženě tímto jazykem mluvit." Povídal mi o své návštěvě v Praze, kterou má velmi rád. Ale naposled co tam byl ho velmi zklamal Starbuck, který se vyjímá naproti Orloji.
Následně jsem potkala Zaca, který se narodil v Bulharsku a v 18 letech se odstěhoval do Kanady, kde se seznámil se svojí stávající ženou a má s ní dvě dcery (14 a 18 let). Nyní žije v Calgary. Povídal mi o své mamince, která zůstala v Evropě se svými známými, mateřským jazykem a zvyky. Dvakrát zkoušela žít se svým synem a jeho rodinou v Kanadě, ale pokaždé se po roce odstěhovala.
Přijde nám velmi zajímavé poslouchat osudy lidí. Kam je ať už cestování nebo kdysi i válka odvlála. A že jich není málo! Setkáváme se s nimi denně.
Koho vám člověk v zelené čepici připomíná?
Bruce Willise? Správně! Nám, totiž taky!
Je to speaker z olympijského stadionu Rob, s kterým jsme se seznámili a dost často se s ním bavíme. Je to super chlap, díky kterému jsme byli na vyhlášení bronzové medaile Lukáše Bauera až u pódia.
Ahojte, z vašich tváří je vidět radost, spokojenost a pohoda. To jsme rády. A ještě když se k tomu přidá Bruce W. nemá to chybu. :-)
OdpovědětVymazatMoc vás pozdravujeme, co říkáte na hokej, hledaly jsme vás očima při sjezdu, v reklamě na olympiádu je vidět Jirka jak skáče radostí při dojezdu Bauera, možná jsi pod ním Daní ty, ale oči nám zůstaly viset na Jirkovi a tak nevíme. Moc pozdravujeme.